Milé děti, dnes se v rámci rozboru podíváme na zajímavý způsob, jak se při odpovědi na přímou otázku vyhnout veškeré zodpovědnosti a zároveň ze sebe udělat oběť. Analýzu provedeme na následujícím příkladu:
"Proč jsi mu to řekla?"
"On to ze mě vytáhl."
Z pohledu laika se nejedná o nic zvláštního, avšak při důkladném prozkoumání struktury otázky a hlavně odpovědi nalezneme hned několik vychytralých kliček, které indikují vysoký stupeň vychcanosti.
Za prvé, na otázku "Proč jsi mu to TY řekla?" by v nejzákladnější, ať už sebedebilnější podobě odpověď zněla "Protože jsem mu to JÁ řekla." V tomto případě ale respondent rovnou a velice agresivně mění aktivní osobu na ON, nemluvě o (za druhé) ostatních větných členech, které jsou vytvořeny tak, aby ON byl nějvětším hybatelem událostí, zatímco ona je pouhou pasivní databankou informací.
Správná a upřímná odpověď bez ochcávek by samozřejmě zněla "Protože jsem blbá / zlá / malá / hloupá / vychcaná / ubrečená / oportunistická / svině.".
Tato úžasná sémantická gymnastika vám umožní naprosto se zřeknout odpovědnosti za své činy, ať už je vám šestnáct a ty drogy jenom 'schováváte pro kamaráda', či jste prostě patetickejch slaboch.
Příště se podíváme na věty využívající, které často souvisí se stupněm odmítnutí či množstvím alkoholu v krvi, například:
"Já tě mám tak strašně ráda."
VS
"Já tě mám asi až moc ráda."
Přeji vám krásně vymrdaný den.
Reff Sojvil
pondělí 19. května 2014
středa 7. května 2014
Bolest: akt 1
září 2013
Potácim se přiožralej po bytě v půl sedmý ráno a cejtim se jako výplod fantazie nějakýho skandinávskýho režiséra na drogách. Uklízim a snažim se nepřemejšlet nad vystřízlivěním, který brzo přijde. A jde mi to naprosto skvěle. Ještěže mám tak hodný kamarády, kteří si u mě zapomínaj tabák.
Vlastně se nic moc neděje, to jenom ten absťák po dvou měsících kalení něvěstí nic dobrýho, společně se spoustou zážitků, který se nestíhaj vstřebávat do mojí zdemolovaný hlavy. O to si připadám jako větší idiot, když nejsem schopnej vypořádat se se svojí malichernou krizí, zatímco lidi kolem mě se dozvídaj, že jejich přátelé umíraj. Já jsem si tak maximálně uhnal karpální tunel z toho debilního zlozvyku mačkání tlačítka na odemykání mobilu každejch pět minut, abych se podíval, jestli mi náhodou někdo nepíše. Mezi půlnocí a šestou hodinou ranní se tak většinou neděje. Samota je asi největší nepřítel, a když se náhodou nepodaří sehnat nikoho ochotnýho stavit se večer s pivem nebo trávou (nebo obojím), čeká mě ošklivý dobrodružství probděný noci. Spát sice nemůžu, ale umím to docela dobře předstírat, hlavně když slyším za dveřmi hlasy.
Strkejte do mě silně, ať se zvládnu dopotácet z jednoho divnýho mejdanu na druhej, hlavně neztrácet úsměv a chodit s hlavou vztyčenou, abych náhodou někomu nezkazil náladu. Pokud mi narvete do prdele klacek a budete se mnou vystupovat jako břichomluvec, zřejmě nikdo nic nepozná, trapnej budu pořád stejně. Naštěstí mám svou virtuální zpovědnici, kde můžu téměř beztrestně fňukat jako malá blbá píča, dokud si mě nevygůglí můj zkurvenej fotr a nebude si mě chtít přidat do přátel. I když na druhou stranu, proč ne, jsme si nakonec velice podobní. Oba dva máme slabost pro chlast a oba dva jsme maniodepresivní sebelítostiví čůráci. Jedno z nejhorších zjištění posledních čtyřiadvaceti let dosahuje svého vrcholu.
Je paradoxně daleko jednodušší zvracet svoje debility pro cca čtyři sta potenciálních čtenářů, než se otevřít jedný osobě, zformulovat svý pocity do smysluplný podoby, svěřit se a ulevit si. Užijte si tento patetický článek, než zase přijdu k rozumu a smažu ho.
Potácim se přiožralej po bytě v půl sedmý ráno a cejtim se jako výplod fantazie nějakýho skandinávskýho režiséra na drogách. Uklízim a snažim se nepřemejšlet nad vystřízlivěním, který brzo přijde. A jde mi to naprosto skvěle. Ještěže mám tak hodný kamarády, kteří si u mě zapomínaj tabák.
Vlastně se nic moc neděje, to jenom ten absťák po dvou měsících kalení něvěstí nic dobrýho, společně se spoustou zážitků, který se nestíhaj vstřebávat do mojí zdemolovaný hlavy. O to si připadám jako větší idiot, když nejsem schopnej vypořádat se se svojí malichernou krizí, zatímco lidi kolem mě se dozvídaj, že jejich přátelé umíraj. Já jsem si tak maximálně uhnal karpální tunel z toho debilního zlozvyku mačkání tlačítka na odemykání mobilu každejch pět minut, abych se podíval, jestli mi náhodou někdo nepíše. Mezi půlnocí a šestou hodinou ranní se tak většinou neděje. Samota je asi největší nepřítel, a když se náhodou nepodaří sehnat nikoho ochotnýho stavit se večer s pivem nebo trávou (nebo obojím), čeká mě ošklivý dobrodružství probděný noci. Spát sice nemůžu, ale umím to docela dobře předstírat, hlavně když slyším za dveřmi hlasy.
Strkejte do mě silně, ať se zvládnu dopotácet z jednoho divnýho mejdanu na druhej, hlavně neztrácet úsměv a chodit s hlavou vztyčenou, abych náhodou někomu nezkazil náladu. Pokud mi narvete do prdele klacek a budete se mnou vystupovat jako břichomluvec, zřejmě nikdo nic nepozná, trapnej budu pořád stejně. Naštěstí mám svou virtuální zpovědnici, kde můžu téměř beztrestně fňukat jako malá blbá píča, dokud si mě nevygůglí můj zkurvenej fotr a nebude si mě chtít přidat do přátel. I když na druhou stranu, proč ne, jsme si nakonec velice podobní. Oba dva máme slabost pro chlast a oba dva jsme maniodepresivní sebelítostiví čůráci. Jedno z nejhorších zjištění posledních čtyřiadvaceti let dosahuje svého vrcholu.
Je paradoxně daleko jednodušší zvracet svoje debility pro cca čtyři sta potenciálních čtenářů, než se otevřít jedný osobě, zformulovat svý pocity do smysluplný podoby, svěřit se a ulevit si. Užijte si tento patetický článek, než zase přijdu k rozumu a smažu ho.
Bolest: akt 2
Nikdy jsme na sebe nekřičeli. Nikdy jsme se nedostali do euforickýho stavu nenávisti, házení věcí, breku, a následnýho vášnivýho objetí. Ze začátku to nebylo potřeba, protože jsme se milovali. Ke konci to nebylo možný, protože jsme se změnili.
Abych byl upřímnej, potřebuju se vykřičet.
Úplně jsem zapomněl, jaký to je, někoho milovat a důvěřovat mu tak moc, až to bolí. Protože jsme přece dospělí a tyhle věci neděláme. A nebudeme se o tom vůbec bavit.
Abych byl upřímnej, potřebuju se vykřičet.
Úplně jsem zapomněl, jaký to je, někoho milovat a důvěřovat mu tak moc, až to bolí. Protože jsme přece dospělí a tyhle věci neděláme. A nebudeme se o tom vůbec bavit.
Bolest: akt 3
Jsem taková obdoba poutě na maloměstě... chvíli tu je, a je to hrozná sranda, ale když zmizí, už si na ni nikdo nevzpomene.
Haha, čuráci! Velice oduševnělá metafora, co?!
Pobav se.
Vždyť je to takovej kokot! Podívej se na něj! Takovej vychrtlej hňup...
jsem to já, nebo on?
Chodí s holkou, nebo, jak se dnes s oblibou říká, 'je ve vztahu' s holkou, o který se ti zdá každou noc.
Přijdeš si směšnej sám sobě. Oprávněněněněně. něněněně. něně. ně.
A co s nim asi tak dělá? To samý, co dělala s tebou? V těch chvílích absolutní intimity a oboustranný důvěry?
Blbečku. Málem smíchy bleju.
Osekám to na dřeň.
'Zadní vrátka'.
Právě mi zazvonil mobil, což mě fakt v jednu chvíli potěšilo.
Ale mám jen vybitou baterku. Aspoň to bliká a zvoní!
A mám rozbitou hubu.
"Jsem ráda, že to tvý trápení skončilo."
řekla uvnitř mě, když jsem si hodil lano.
Haha, čuráci! Velice oduševnělá metafora, co?!
Pobav se.
Vždyť je to takovej kokot! Podívej se na něj! Takovej vychrtlej hňup...
jsem to já, nebo on?
Chodí s holkou, nebo, jak se dnes s oblibou říká, 'je ve vztahu' s holkou, o který se ti zdá každou noc.
Přijdeš si směšnej sám sobě. Oprávněněněněně. něněněně. něně. ně.
A co s nim asi tak dělá? To samý, co dělala s tebou? V těch chvílích absolutní intimity a oboustranný důvěry?
Blbečku. Málem smíchy bleju.
Osekám to na dřeň.
'Zadní vrátka'.
Právě mi zazvonil mobil, což mě fakt v jednu chvíli potěšilo.
Ale mám jen vybitou baterku. Aspoň to bliká a zvoní!
A mám rozbitou hubu.
"Jsem ráda, že to tvý trápení skončilo."
řekla uvnitř mě, když jsem si hodil lano.
středa 16. dubna 2014
Diplomka, sex a trápení
Milé Bravíčko,
psát bakalářku mi jde nějak moc snadno a rychle... asi bych měl trochu zvolnit, abych si taky užil ty stihomamy a zoufalý pláč týden před deadlinem, jenže já nemůžu za to, že jsem tak dobrej. Co mám dělat?
Zbyněk, 24 let.
Milý Zbyňku,
za pár tejdnů ti bude podělanejch pětadvacet. Přijde ti to jako 'rychlé psaní bakalářky'? 'se uklidni, blbečku.
PhDr. Jůlie Píčová
psát bakalářku mi jde nějak moc snadno a rychle... asi bych měl trochu zvolnit, abych si taky užil ty stihomamy a zoufalý pláč týden před deadlinem, jenže já nemůžu za to, že jsem tak dobrej. Co mám dělat?
Zbyněk, 24 let.
Milý Zbyňku,
za pár tejdnů ti bude podělanejch pětadvacet. Přijde ti to jako 'rychlé psaní bakalářky'? 'se uklidni, blbečku.
PhDr. Jůlie Píčová
čtvrtek 20. března 2014
O tom, že pomalu umíráme
Včerejší noc byla vskutku krásná. S tim pihatým Blonďákem, kterýho znám prakticky celej život, jsme do sebe do zavíračky klopili přibližně miliardy hektolitrů Jardy Jágra, absinthu, strohu a spousty dalších podobnejch sraček, který ti vypalujou díru do žaludku a rozemílaj mozek. Potom jsme seděli u mě doma na posteli a povídali si. Já kouřil jednu za druhou, on popíjel víno a vedli jsme velice sofistikované rozhovory.
O lásce a vztazích.
O kamarádství a upřímnosti.
O životě a politice.
O anarchii a nihilismu.
O tom, že pomalu umíráme.
Na tyhle všeobjímající diskuze je potřeba určitá dávka opilosti a platonický lásky. Byli jsme skvělí, na stejný vlně, oba stejně nasraný a zklamaný životem. Koukali jsme si navzájem do očí a věděli, že kdybychom se teď zvedli a vyrazili do noci, dokázali bychom romrdat celej svět na sračky. Běhali bychom v ulicích a házeli šutry do oken všech bejvalejch učitelů ze základky. Rozmazali bychom naše hovna po zdech každý policejní stanice, ukopli každej koš a značku, co by nám stála v cestě. Ukradli bychom auto a projeli s ním do obýváku starostova domu. Celý tohle zkurvený maloměsto zahalený tmou by patřilo nám.
Ale jenom jsme seděli a povídali si.
O tom, že bychom chtěli bejt teplý, abychom nemuseli řešit holky.
O databázích FBI a o křížení lidský rasy s mimozemšťany.
O třetí světový válce a o konspiračních teoriích.
O zmizelejch letadlech a zmizelejch nadějích.
O humanismu, o genocidě, o svědomí.
O tom, že pomalu umíráme.
Bloňdák je upřímnej a hodnej člověk a já si ho moc vážím.
A při jeho ranním odchodu mu zapomenu vrátit prachy, který mi včera půjčil.
...
Mám příliš mnoho starostí s mojí třeštící hlavou.
Ležim tu sám s kocovinou jako prase a jsem nadrženej.
"To je protože jak je tvoje tělo úplně v prdeli a všechno tě bolí, chce alespoň zažít něco hezkýho."
Pornografie. Juchů.
...
Ležim tu sám s kocovinou obklopenej pár kapesníkama značky Grand Finale a směju se. Ten člověk, kterej vymyslel takovejhle název pro kapesníky, by měl dostat nějakou medaili. Slyšim z kuchyně cizí hlas a záhy klepání na dveře.
Kurva vole, já chci spát.
Zvedám se a soukám na sebe kalhoty a nějaký tričko.
"Promiň, že tě budíme, ale potřebujem tady jeden podpis."
A hele, pán z pojišťovny. Nebo z banky. Nebo z nějaký podobný píčoviny.
"Dobrý den, já jsem nějaký jméno, který okamžitě zapomenu."
Je upravenej, ulízanej, vyžehlenej, navoněnej a já ho nemám rád. Reff Sojvil je smradlavej, unavenej, neumytej, smrdí mu z huby a já ho nemám rád. Krásnej svetřík, límeček, černý kalhoty, směšně velký hodinky. A já tady stojim v hadrech nasáknutejch takovým tim hnusným tabákovým smradem, jsem celej od kočičích chlupů, nemám na sobě ponožky a on mi podává ruku. A já se usmívám a taky mu podávám ruku. Tu samou ruku, která byla před pár okamžiky na mým tvrdým péru.
"To muselo bejt dlouhý, když spíte ještě v tuhle hodinu."
Dostávám mentální záchvat smíchu.
"Vždycky je to dlouhý. A tvrdý."
Trochu se usmívám. Konverzace. Hurá.
"A kam chodíte? Do Luny?"
Haha. Ty vypadáš přesně jako ten typ lidí, co chodí do těchle zbytečnejch podniků. S tou sračkou na vlasech a tvejma směšně velkejma hodinkama.
"Tam bych nevkročil ani za milion."
"Proč?" Ucukne pohledem a teď čumí na moje bosý chodidla.
"Debilní lidi."
Pokouším se zlomit rekord v co nejdelším a nejtrapnějším očním kontaktu na světě. Odpověď nepřichází, trochu mu cukne v koutku, šmejdí pohledem mezi mejma bosejma nohama a kočkama, který se kolem něj ochomejtaj a zasíraj mu jeho krásnej obleček chlupama. A mně hrozně smrdí z huby.
Usmívá se. Je to profík. Ráno vstane, nasadí na sebe tu krásnou masku, ten sympatickej zevnějšek, navoní se a s rozeběhem skočí do jezera plnýho sraček. Finanční sektor. Vzájemný lízání prdelí. Podpisy a razítka. Hovno na papíře. Hovna z pusy. Dej mi svý prachy, já ti dám hovno v krabici.
Je to hezkej týpek. Má dobrou pleť, je hladce oholenej. Hezký ruce, pěstěný nehty. Perfektní ksicht, zářivý bílý zuby. A nemá ani jednu jizvu.
Dobře mu tak, hajzlovi.
Slizoun odchází a já přemýšlím.
O lásce a vztazích.
O kamarádství a upřímnosti.
O životě a politice.
O anarchii a nihilismu.
O tom, že pomalu umíráme. Měli bychom běhat nahatý po náměstí a užívat si těch pár blbejch let, co existujou naše horký, pulzující těla. Srát na prachy, srát na politiku, srát už jenom z principu. Posrat pojišťováky a bankéře, posrat instituce, posrat hodnoty.
Jestli za mnou přijdeš a obejmeš mě, bude mi potěšením s tebou posrat svět.
Půjdeme spolu ruku v ruce vstříc západu slunce a celej ho posereme.
O lásce a vztazích.
O kamarádství a upřímnosti.
O životě a politice.
O anarchii a nihilismu.
O tom, že pomalu umíráme.
Na tyhle všeobjímající diskuze je potřeba určitá dávka opilosti a platonický lásky. Byli jsme skvělí, na stejný vlně, oba stejně nasraný a zklamaný životem. Koukali jsme si navzájem do očí a věděli, že kdybychom se teď zvedli a vyrazili do noci, dokázali bychom romrdat celej svět na sračky. Běhali bychom v ulicích a házeli šutry do oken všech bejvalejch učitelů ze základky. Rozmazali bychom naše hovna po zdech každý policejní stanice, ukopli každej koš a značku, co by nám stála v cestě. Ukradli bychom auto a projeli s ním do obýváku starostova domu. Celý tohle zkurvený maloměsto zahalený tmou by patřilo nám.
Ale jenom jsme seděli a povídali si.
O tom, že bychom chtěli bejt teplý, abychom nemuseli řešit holky.
O databázích FBI a o křížení lidský rasy s mimozemšťany.
O třetí světový válce a o konspiračních teoriích.
O zmizelejch letadlech a zmizelejch nadějích.
O humanismu, o genocidě, o svědomí.
O tom, že pomalu umíráme.
Bloňdák je upřímnej a hodnej člověk a já si ho moc vážím.
A při jeho ranním odchodu mu zapomenu vrátit prachy, který mi včera půjčil.
...
Mám příliš mnoho starostí s mojí třeštící hlavou.
Ležim tu sám s kocovinou jako prase a jsem nadrženej.
"To je protože jak je tvoje tělo úplně v prdeli a všechno tě bolí, chce alespoň zažít něco hezkýho."
Pornografie. Juchů.
...
Ležim tu sám s kocovinou obklopenej pár kapesníkama značky Grand Finale a směju se. Ten člověk, kterej vymyslel takovejhle název pro kapesníky, by měl dostat nějakou medaili. Slyšim z kuchyně cizí hlas a záhy klepání na dveře.
Kurva vole, já chci spát.
Zvedám se a soukám na sebe kalhoty a nějaký tričko.
"Promiň, že tě budíme, ale potřebujem tady jeden podpis."
A hele, pán z pojišťovny. Nebo z banky. Nebo z nějaký podobný píčoviny.
"Dobrý den, já jsem nějaký jméno, který okamžitě zapomenu."
Je upravenej, ulízanej, vyžehlenej, navoněnej a já ho nemám rád. Reff Sojvil je smradlavej, unavenej, neumytej, smrdí mu z huby a já ho nemám rád. Krásnej svetřík, límeček, černý kalhoty, směšně velký hodinky. A já tady stojim v hadrech nasáknutejch takovým tim hnusným tabákovým smradem, jsem celej od kočičích chlupů, nemám na sobě ponožky a on mi podává ruku. A já se usmívám a taky mu podávám ruku. Tu samou ruku, která byla před pár okamžiky na mým tvrdým péru.
"To muselo bejt dlouhý, když spíte ještě v tuhle hodinu."
Dostávám mentální záchvat smíchu.
"Vždycky je to dlouhý. A tvrdý."
Trochu se usmívám. Konverzace. Hurá.
"A kam chodíte? Do Luny?"
Haha. Ty vypadáš přesně jako ten typ lidí, co chodí do těchle zbytečnejch podniků. S tou sračkou na vlasech a tvejma směšně velkejma hodinkama.
"Tam bych nevkročil ani za milion."
"Proč?" Ucukne pohledem a teď čumí na moje bosý chodidla.
"Debilní lidi."
Pokouším se zlomit rekord v co nejdelším a nejtrapnějším očním kontaktu na světě. Odpověď nepřichází, trochu mu cukne v koutku, šmejdí pohledem mezi mejma bosejma nohama a kočkama, který se kolem něj ochomejtaj a zasíraj mu jeho krásnej obleček chlupama. A mně hrozně smrdí z huby.
Usmívá se. Je to profík. Ráno vstane, nasadí na sebe tu krásnou masku, ten sympatickej zevnějšek, navoní se a s rozeběhem skočí do jezera plnýho sraček. Finanční sektor. Vzájemný lízání prdelí. Podpisy a razítka. Hovno na papíře. Hovna z pusy. Dej mi svý prachy, já ti dám hovno v krabici.
Je to hezkej týpek. Má dobrou pleť, je hladce oholenej. Hezký ruce, pěstěný nehty. Perfektní ksicht, zářivý bílý zuby. A nemá ani jednu jizvu.
Dobře mu tak, hajzlovi.
Slizoun odchází a já přemýšlím.
O lásce a vztazích.
O kamarádství a upřímnosti.
O životě a politice.
O anarchii a nihilismu.
O tom, že pomalu umíráme. Měli bychom běhat nahatý po náměstí a užívat si těch pár blbejch let, co existujou naše horký, pulzující těla. Srát na prachy, srát na politiku, srát už jenom z principu. Posrat pojišťováky a bankéře, posrat instituce, posrat hodnoty.
Jestli za mnou přijdeš a obejmeš mě, bude mi potěšením s tebou posrat svět.
Půjdeme spolu ruku v ruce vstříc západu slunce a celej ho posereme.
pondělí 17. března 2014
Miluju tě
Cejtim vůni tvejch krásnejch dlouhejch vlasů a vim, že je všechno špatně. Víme to všichni. Řikáme to všichni. Přehlížíme to všichni. Ať uděláš cokoliv, někdo umře. Neexistuje lepší argument, než nůž z u mýho zápěstí a tvoje slzy. Však máš vždycky pravdu, a já cejtim tvojí bolest. Obdivuju jak dokážeš snášet, když ti všichni tolik ubližujou. Já ti ukážu svět. A když nebudeš chtít, rozmlátím ti hlavu o schody. Miluju tě.
Všechny otázky jsou špatně položený a všechny odpovědi jsou lži. Ze všech těch tvejch keců si pamatuju minimum. Jakmile nemluvíš o mně, tak radši zavři hubu. Ať tě ani nenapadne se rozhlížet. Pojďme se smířit s našema zkurvenejma životama, pojďme spolu překlenout všechny ty závistivý kecy, pojďme se uzavřít do mojí bubliny. Pojďme se ušukat k smrti. Rozkopu tvý zkurvený dveře.
Strčím sirku do zvonku. A nebo do tvýho oka.
Nekřič.
Vytvářim hodnoty. Snažim se změnit svůj život k lepšímu. A taky samozřejmě tvůj, tak laskavě zavři tu svou sprostou hubu, píčo. Jsem rád, že mi za to projevuješ vděčnost, ale ať už tě nevidim s tou blbou krávou... nemá mě ráda, tak proč se s ní bavíš? Ještěže se máme navzájem a nemusíme snášet tu parodii na společenskej život. Protentokrát tě pustím ven, ale moc si nezvykej. Budu čekat tři hodiny před hospodou na toho vypíčenýho barmana, kterýmus dala dýško. Kokot pozná, jak moc tě miluju.
Vyžívám se v těch situacích, o kterých stoprocentně vím, že ovlivní můj život takovým způsobem, že není cesty zpět. A ty? Zatímco budeš přemejšlet nad odpovědí, projedu všechny zprávy v tvým mobilu. A pak, až se budeš sbírat z podlahy s rozjebanym ksichtem, dopiju zbytek toho vína s platem stilnoxů a nasednu na první vlak, kterej uvidim. Ten stejnej vlak, před kterým bys měla svázaná ležet.
Už ti konečně došlo, kdo jsem?
Reff Sojvil
Všechny otázky jsou špatně položený a všechny odpovědi jsou lži. Ze všech těch tvejch keců si pamatuju minimum. Jakmile nemluvíš o mně, tak radši zavři hubu. Ať tě ani nenapadne se rozhlížet. Pojďme se smířit s našema zkurvenejma životama, pojďme spolu překlenout všechny ty závistivý kecy, pojďme se uzavřít do mojí bubliny. Pojďme se ušukat k smrti. Rozkopu tvý zkurvený dveře.
Strčím sirku do zvonku. A nebo do tvýho oka.
Nekřič.
Vytvářim hodnoty. Snažim se změnit svůj život k lepšímu. A taky samozřejmě tvůj, tak laskavě zavři tu svou sprostou hubu, píčo. Jsem rád, že mi za to projevuješ vděčnost, ale ať už tě nevidim s tou blbou krávou... nemá mě ráda, tak proč se s ní bavíš? Ještěže se máme navzájem a nemusíme snášet tu parodii na společenskej život. Protentokrát tě pustím ven, ale moc si nezvykej. Budu čekat tři hodiny před hospodou na toho vypíčenýho barmana, kterýmus dala dýško. Kokot pozná, jak moc tě miluju.
Vyžívám se v těch situacích, o kterých stoprocentně vím, že ovlivní můj život takovým způsobem, že není cesty zpět. A ty? Zatímco budeš přemejšlet nad odpovědí, projedu všechny zprávy v tvým mobilu. A pak, až se budeš sbírat z podlahy s rozjebanym ksichtem, dopiju zbytek toho vína s platem stilnoxů a nasednu na první vlak, kterej uvidim. Ten stejnej vlak, před kterým bys měla svázaná ležet.
Už ti konečně došlo, kdo jsem?
Reff Sojvil
neděle 9. března 2014
Bývalým rodičům, kamarádům, milenkám
Zajímalo by mě, jak často chodíš na můj profil a snažíš se najít nějakou spojitost mezi těma částečně fiktivníma kecama některýho z mých alter eg a tím, co se mezi námi stalo. I přes to, že již nejsme přáteli ani followery a léta se nevídáme, tak to děláme občas každej, když během osamělýho večera převezmu otěže ve všech těch nakaženejch hlavách. V rámci sebemrskačství přiživujeme svý falešný představy při sebemenší zmínce o čemkoli, co by se nás mohlo týkat, vytváříme nepravdivý scénáře a přikládáme jim zbytečně velkou hodnotu. Sypeme sůl do rány, která se v první řadě otevřela kvůli nějaký milostivý lži.
Hlavně nezapomínej: za svůj posranej život si nemůžeš sám. Jakýkoli špatný rozhodnutí, který uděláš, je chyba těch zmrdů, kterejma se obklopuješ. Neudělej tu hloupost, kterou učinilo už tolik naivních slabejch blbců, nepřebírej odpovědnost za svý činy a jejich důsledky. Vždycky se najde obětní beránek nebo ta správná výmluva, stačí se jen pořádně rozhlídnout. Nebuď hrdina. Všechno je lež. Máš na píču práci s malým platem? Za to můžou cikáni, ne tvoje neschopnost. Seš agresivní, když se vožereš? Tos zdědil po rodičích, který tě vychovali, s tim přece nic nenaděláš. Tvůj partner je ti nevěrnej? Je to chyba toho sráče nebo je to kurva, za to nemůže tvoje sobectví, s tebou přece musí bejt šťastnej každej.
Připadáš si jako oběť a řídíš se svojí vlastní verzí pravdy? Pak 'seš debil a všechno jde podle plánu. I když o tom nevíš, pořád čekáš, až se dozvíš celej příběh. Do tý doby kolem sebe kopej, a kopej tvrdě. Kaž vodu a lej do sebe a všech kolem jed, uzavři je do vakua a sleduj pomalou smrt. Schopnost kritickýho myšlení a logickýho uvažování už tě, zdá se, úplně opustilo. Pamatuješ si ještě na ty naše zhulenecký kecy o důležitosti kamarádství, lásky, oproštění se od vlastního ega? Zapomeň na ně. Gratuluji, zradil jsi všechno, čemu jsi kdy věřil. Jakmile se dostaneme do bodu fyzickýho násilí, moje práce je u konce. Nezbývá než si dát pár panáků na kuráž, sjet profily všech těch kriplů a vyrazit do boje. Slovy nedokážu vyjádřit, jak jsem na tebe hrdý.
Tvůj Reff Sojvil
Hlavně nezapomínej: za svůj posranej život si nemůžeš sám. Jakýkoli špatný rozhodnutí, který uděláš, je chyba těch zmrdů, kterejma se obklopuješ. Neudělej tu hloupost, kterou učinilo už tolik naivních slabejch blbců, nepřebírej odpovědnost za svý činy a jejich důsledky. Vždycky se najde obětní beránek nebo ta správná výmluva, stačí se jen pořádně rozhlídnout. Nebuď hrdina. Všechno je lež. Máš na píču práci s malým platem? Za to můžou cikáni, ne tvoje neschopnost. Seš agresivní, když se vožereš? Tos zdědil po rodičích, který tě vychovali, s tim přece nic nenaděláš. Tvůj partner je ti nevěrnej? Je to chyba toho sráče nebo je to kurva, za to nemůže tvoje sobectví, s tebou přece musí bejt šťastnej každej.
Připadáš si jako oběť a řídíš se svojí vlastní verzí pravdy? Pak 'seš debil a všechno jde podle plánu. I když o tom nevíš, pořád čekáš, až se dozvíš celej příběh. Do tý doby kolem sebe kopej, a kopej tvrdě. Kaž vodu a lej do sebe a všech kolem jed, uzavři je do vakua a sleduj pomalou smrt. Schopnost kritickýho myšlení a logickýho uvažování už tě, zdá se, úplně opustilo. Pamatuješ si ještě na ty naše zhulenecký kecy o důležitosti kamarádství, lásky, oproštění se od vlastního ega? Zapomeň na ně. Gratuluji, zradil jsi všechno, čemu jsi kdy věřil. Jakmile se dostaneme do bodu fyzickýho násilí, moje práce je u konce. Nezbývá než si dát pár panáků na kuráž, sjet profily všech těch kriplů a vyrazit do boje. Slovy nedokážu vyjádřit, jak jsem na tebe hrdý.
Tvůj Reff Sojvil
pátek 7. března 2014
Reff Sojvil, těší mě
Nesnášim výraz kvartální alkoholik. Poprvý jsem ho slyšel, když mi bylo jedenáct při jednom z ožraleckejch sebelítostivejch projevů svýho fotra během těch pár dní, co jsem u něj trávil prázdniny. Tenkrát jsem ještě žil v naivním přesvědčení, že nikdy nebudu kouřit ani pít, natož brát drogy, který nám ve škole prezentovali jako instantní přípravky na smrt. Většinu času u táty jsem strávil nakupovánim piv, popřípadě zahazovánim je do křoví u rybníka, aby už nechlastal. Bylo to přibližně v tý době, kdy se do mě poprvý pokusil strčit svý péro a kdy definitivně skončilo moje dětství.
Prvního jointa jsem dostal do ruky někdy ve dvanácti. Stal se ze mě příslušník frackovský generace, která trávila všechen svůj čas ve skejtparku vyráběním bong z pet lahví, chozením za školu a podplácením bezdomovců, aby nám koupili krabicový víno. Zatimco naše mámy si myslely, že přespáváme u kámoše, hrajeme playstation a čumíme na televizi, my jsme mezitim nocovali ve vchodech za výtahama ve smradu chcanek a vlastních i cizích blitek, protože jsme byli na sračky z pár piv a nějakýho přehnojenýho hulení. Škola nás připravila na život v tom smyslu, že jsme se naučili vyhejbat se společnejm šatnám kvůli kriplům, který si pořídili první devítku někdy v sedmnácti, a který se bavili šlapáním na hlavu komukoli, kdo byl zrovna po ruce. Většina z nich dneska sedí nebo hajluje v noci po městě.
Snili jsme o kariéře rock'n'rollovejch hvězd a prcání holek, což jsme si celkem dokázali vyplnit, až na ty prachy a slávu... a fakt, že ty holky většinou byly ožralý do němoty a my se je snažili hromadně vyprstit, aniž by se vzbudily. Pravda je, že ani neznám moc lidí, který by si pamatovali svůj první sex, všechno se většinou odehrávalo pod vlivem jakejchkoli substancí, který se nám dostaly pod ruku. I když to všechno zní hrozně šíleně, většina z nás přežila, což se nedá říct o našich iluzích o budoucnosti. Dospívání je asi jedna z nejodpornějších věcí, jakejma si můžeš projít, ale na druhou stranu závidim těm mladejm lidem, který zatim ještě nemusí kombinovat prášky s chlastem, aby se normálně vyspali.
"Musíš se prostě posunout ve svým životě dál, přestat ty věci řešit!"
Utíkání od čehokoli je sice jedna z mejch nejobdivuhodnějších vlastností (kromě flusání na zem), ale v některejch případech to připomíná rozbíhání se hlavou proti zdi a kochání se krvavejma flekama na omítce za doprovodu šílenýho smíchu. Tyhle rady od lidí žijících v bublině nesmyslnejch a naprosto nedůležitejch hodnot, kterejm řikaj život, jsou fakt k nezaplacení. Můžeš si ze mě zkusit udělat kamaráda, já ti popovídám o veškerejch svejch problémech, a třeba si budeme rozumět. Ale víš, jakej jsem zmrd. Jakmile se jednou otočíš zády, s rozeběhem narvu péro do tvý holky.
"Potřebuješ odbornou pomoc."
Všechno je lež. I když žiju jen v zákoutí jedný pomatený hlavy, jsem skutečnější, než 'si ochotnej si připustit. Jsem noční cesta taxíkem se zkrvaveným ksichtem. Jsem ten týpek, co se tajně prohrabuje v prášcích svejch rodičů a pak si honí ve tři odpoledne na hlavním nádraží. Jsem kvartální alkoholik a to nejhorší, co si dokážeš představit pod pojmem lidská bytost.
Jsem Reff Sojvil.
Prvního jointa jsem dostal do ruky někdy ve dvanácti. Stal se ze mě příslušník frackovský generace, která trávila všechen svůj čas ve skejtparku vyráběním bong z pet lahví, chozením za školu a podplácením bezdomovců, aby nám koupili krabicový víno. Zatimco naše mámy si myslely, že přespáváme u kámoše, hrajeme playstation a čumíme na televizi, my jsme mezitim nocovali ve vchodech za výtahama ve smradu chcanek a vlastních i cizích blitek, protože jsme byli na sračky z pár piv a nějakýho přehnojenýho hulení. Škola nás připravila na život v tom smyslu, že jsme se naučili vyhejbat se společnejm šatnám kvůli kriplům, který si pořídili první devítku někdy v sedmnácti, a který se bavili šlapáním na hlavu komukoli, kdo byl zrovna po ruce. Většina z nich dneska sedí nebo hajluje v noci po městě.
Snili jsme o kariéře rock'n'rollovejch hvězd a prcání holek, což jsme si celkem dokázali vyplnit, až na ty prachy a slávu... a fakt, že ty holky většinou byly ožralý do němoty a my se je snažili hromadně vyprstit, aniž by se vzbudily. Pravda je, že ani neznám moc lidí, který by si pamatovali svůj první sex, všechno se většinou odehrávalo pod vlivem jakejchkoli substancí, který se nám dostaly pod ruku. I když to všechno zní hrozně šíleně, většina z nás přežila, což se nedá říct o našich iluzích o budoucnosti. Dospívání je asi jedna z nejodpornějších věcí, jakejma si můžeš projít, ale na druhou stranu závidim těm mladejm lidem, který zatim ještě nemusí kombinovat prášky s chlastem, aby se normálně vyspali.
"Musíš se prostě posunout ve svým životě dál, přestat ty věci řešit!"
Utíkání od čehokoli je sice jedna z mejch nejobdivuhodnějších vlastností (kromě flusání na zem), ale v některejch případech to připomíná rozbíhání se hlavou proti zdi a kochání se krvavejma flekama na omítce za doprovodu šílenýho smíchu. Tyhle rady od lidí žijících v bublině nesmyslnejch a naprosto nedůležitejch hodnot, kterejm řikaj život, jsou fakt k nezaplacení. Můžeš si ze mě zkusit udělat kamaráda, já ti popovídám o veškerejch svejch problémech, a třeba si budeme rozumět. Ale víš, jakej jsem zmrd. Jakmile se jednou otočíš zády, s rozeběhem narvu péro do tvý holky.
"Potřebuješ odbornou pomoc."
Všechno je lež. I když žiju jen v zákoutí jedný pomatený hlavy, jsem skutečnější, než 'si ochotnej si připustit. Jsem noční cesta taxíkem se zkrvaveným ksichtem. Jsem ten týpek, co se tajně prohrabuje v prášcích svejch rodičů a pak si honí ve tři odpoledne na hlavním nádraží. Jsem kvartální alkoholik a to nejhorší, co si dokážeš představit pod pojmem lidská bytost.
Jsem Reff Sojvil.
středa 6. listopadu 2013
Láskyplný výkřik plný vášně
Miluju byrokracii. Zbožňuju nekonečný vyplňování a podepisování krásně barevných lejster, o kterých ani pořádně nevím, k čemu jsou. Užívám si nekonečné čekání v předlouhých frontách v různých institucích se zapáchajícími a rozkládajícími se lidmi. Vzrušuje mě cestování po půlce kraje a naprosto nelogické úřední hodiny. Ukájím se při kontaktu s nepříjemnými a protivnými úředníky. A úplně nejradši odvádím své peníze našemu skvělému státu, aby tito oficíři mohli být řádně placeni.
Kdyby byla byrokracie hmotnou entitou, dělal bych s ní hrozný prasárny. Velice rád bych ji přivázal k posteli hedvábnými šátky a pokapal horkým voskem. A potom bych ji bez jakýhokoli varování nasucho omrdal do prdele. Pěkně tvrdě, bez ohledu na drásavý křik, a tak dlouho, dokud by směs semene, fekálií a krve neudělala na prostěradle posetým střepy velkej, slizkej, smradlavej flek. Protože teprve potom by byrokracie mohla pochopit, jak moc ji miluju a jak se přibližně cejtim, když jsem nucenej ve svým volným čase jednat s bandou debilních, nekompetentních, zajebanejch, úřednickejch čůráků.
Kdyby byla byrokracie hmotnou entitou, dělal bych s ní hrozný prasárny. Velice rád bych ji přivázal k posteli hedvábnými šátky a pokapal horkým voskem. A potom bych ji bez jakýhokoli varování nasucho omrdal do prdele. Pěkně tvrdě, bez ohledu na drásavý křik, a tak dlouho, dokud by směs semene, fekálií a krve neudělala na prostěradle posetým střepy velkej, slizkej, smradlavej flek. Protože teprve potom by byrokracie mohla pochopit, jak moc ji miluju a jak se přibližně cejtim, když jsem nucenej ve svým volným čase jednat s bandou debilních, nekompetentních, zajebanejch, úřednickejch čůráků.
úterý 15. října 2013
Eau de Piko
Během mýho osamělýho brouzdání brněnským centrem, někde mezi Svoboďákem a Českou, ve víru hluku šalin, aut a lidí, jsem potkal bývalýho kolegu z práce. Toho kýčovitě potetovanýho a lehce natvrdlýho domorodce s lehkým moravským přízvukem jsem poznal v době, kdy jsem se do Brna před pár lety nastěhoval a sháněl job. Nikdy jsme nebyli vyloženě kamarádi, nechodili jsme spolu na pivo a ani jsme na sebe něměli telefonní číslo, ale strávili jsme na společnejch šichtách víc jak půl roku, takže jsme se docela dobře poznali.
Jelikož tu moc lidí neznám, nejsem zvyklej koukat v davu po známejch či někoho zdravit na ulici, o to větší bylo moje překvapení, když mě zatahal za rukáv. Po klasickém rituálu stylu Nazdááár, jak se máš, co děláš, kam jdeš a podobně debilních small talks jsem si všiml, že vypadá nějak jinak. Zhubnul a zestárnul v ksichtě tak o patnáct let, rašeliniště místo pleti, jeho zuby se stylově zabarvily do podzimní hnědé. Život (bez hygieny) je krutej a nespravedlivej. Ale pak jsem si všiml ještě jedný věci. Jednoho dost signifikantního a výraznýho detailu, toho jedinečnýho prapodivnýho odéru, kterej se nedá splést s ničím jiným na světě: smrděl jako párno. A nebyl to jenom nějakej závan, byl to intenzivní, pulsující smrad pika vyloučenýho kožníma pórama, odkud se rozletěl do všech světových stran a křičel: "Já jsem smažka jak hovado! Uííííí...".
Vsadim se, že kdybych ho olíznul, tak bych se (kromě poblití) minimálně tejden nevyspal. Podivil jsem se sám sobě, že jsem si toho nevšiml hned ve chvíli, kdy na mě poprvý promluvil, protože to byla úplná symfonie feťáckýho smradu, Čtyři roční období: Junkie Remix. Jenom málo vůní je tak nadčasových a oblíbených, bořících hranice trendů, stylů a sezón. Jasně vole, Celine Dion, David Beckham, Angelina Jolie... každá druhá čubka má svou vlastní značku vůně, ale ani ty nejslavnější z francouzských, italských či jakýchkoli jiných parfémů nejsou mezi zákazníky tak oblíbené jako Eau de Pervitin. Párno Fragrance od nejlepších výrobců ze slavného Cejlu, dávná a supertajná receptura vylepšovaná po dlouhá desetiletí těmi nejzkušenějšími a nejzručnějšími chemiky a řemeslníky. Bezkonkurenčnost tohoto parfému potvrzuje i fakt, že je stále oblíben a milován i přes svůj poměrně nepraktický způsob vnitřního užití: rypákem. Avšak fajnšmekři a gurmáni z celého světa si jej radši střílej mezi prsty, to dá rozum.
Jelikož tu moc lidí neznám, nejsem zvyklej koukat v davu po známejch či někoho zdravit na ulici, o to větší bylo moje překvapení, když mě zatahal za rukáv. Po klasickém rituálu stylu Nazdááár, jak se máš, co děláš, kam jdeš a podobně debilních small talks jsem si všiml, že vypadá nějak jinak. Zhubnul a zestárnul v ksichtě tak o patnáct let, rašeliniště místo pleti, jeho zuby se stylově zabarvily do podzimní hnědé. Život (bez hygieny) je krutej a nespravedlivej. Ale pak jsem si všiml ještě jedný věci. Jednoho dost signifikantního a výraznýho detailu, toho jedinečnýho prapodivnýho odéru, kterej se nedá splést s ničím jiným na světě: smrděl jako párno. A nebyl to jenom nějakej závan, byl to intenzivní, pulsující smrad pika vyloučenýho kožníma pórama, odkud se rozletěl do všech světových stran a křičel: "Já jsem smažka jak hovado! Uííííí...".
Vsadim se, že kdybych ho olíznul, tak bych se (kromě poblití) minimálně tejden nevyspal. Podivil jsem se sám sobě, že jsem si toho nevšiml hned ve chvíli, kdy na mě poprvý promluvil, protože to byla úplná symfonie feťáckýho smradu, Čtyři roční období: Junkie Remix. Jenom málo vůní je tak nadčasových a oblíbených, bořících hranice trendů, stylů a sezón. Jasně vole, Celine Dion, David Beckham, Angelina Jolie... každá druhá čubka má svou vlastní značku vůně, ale ani ty nejslavnější z francouzských, italských či jakýchkoli jiných parfémů nejsou mezi zákazníky tak oblíbené jako Eau de Pervitin. Párno Fragrance od nejlepších výrobců ze slavného Cejlu, dávná a supertajná receptura vylepšovaná po dlouhá desetiletí těmi nejzkušenějšími a nejzručnějšími chemiky a řemeslníky. Bezkonkurenčnost tohoto parfému potvrzuje i fakt, že je stále oblíben a milován i přes svůj poměrně nepraktický způsob vnitřního užití: rypákem. Avšak fajnšmekři a gurmáni z celého světa si jej radši střílej mezi prsty, to dá rozum.
pátek 11. října 2013
Poslední kapka od Velkýho Bratra aneb Fašistický manýry O2
Už několik let mám zařízenej mobilní tarif u O2 a účet za telefon platím jednou za dva měsíce a to tak, že pokaždý když mi přijde tahle SMS...
Upozornění na čtyřdenní lhůtu na zaplacení, který mi zatím pokaždý přišlo, se najednou nekoná. A ano, já skutečně věřím tomu, že ty korporátní zmrdijedi surfujou po netu jak vyjetý a hledaj. Svědčí o tom i fakt, že nemusíte slovo "O2" použít ani v rámci hashtagu, ani nemusíte tweet adresovat přímo jim - ONI SI VÁS NAJDOU!
Co bude dál? Začne zničeho nic hořet Reichstag?
"Vazeny zakazniku, za 4 dny dojde k odpojeni odchozich hovoru. Uhradou dluzne castky Kc xxx na ucet xxx, v.s. xxx, tomu predejdete. Pokud k odpojeni dojde, reaktivace sluzeb je zpoplatnena castkou xxx. Dekujeme O2"
...okamžitě odešlu peníze a mám na další dva měsíce klid. Jenže to bych si nesměl namrdat do holínek, že? Vše začalo lehce provokativními a ledabyle položenými dotazy ve středu a ve čtvrtek...
...a končilo několika málo zábavnými retweety.
Jediná věc, kterou se o mně mohl vskutku vstřícný pošuk z O2 dozvědět z rozhovoru výše, je moje jméno. Internet u nás doma neni napsanej na mě, tudíž zřejmě někdy mezi pauzou na honění na zaměstnaneckejch hajzlech a kurvení poctivě placenýho internetu si zmocněnec zla vyhledal mé jméno a odhalil mou strategii placení účtů. A tak mě dnes ráno probudila tato SMSka, která mě z postele zvedla velice snadno i po třech hodinách spánku:
Upozornění na čtyřdenní lhůtu na zaplacení, který mi zatím pokaždý přišlo, se najednou nekoná. A ano, já skutečně věřím tomu, že ty korporátní zmrdijedi surfujou po netu jak vyjetý a hledaj. Svědčí o tom i fakt, že nemusíte slovo "O2" použít ani v rámci hashtagu, ani nemusíte tweet adresovat přímo jim - ONI SI VÁS NAJDOU!
Co bude dál? Začne zničeho nic hořet Reichstag?
sobota 5. října 2013
Neptej se mě na mou píču
Hele vole, sociální sítě mám fakt rád. Baví mě interagovat s lidma, ať už je znám nebo ne a prostě mě jen baví; ať už jenom tak blbnu nebo se s nima hádám jak kokot o píčovinách, celkově mě uspokojuje ten pocit oboustranný online komunikace. Ale co mě fakt fascinuje je ta trendy cool mrdka ask.fm. Já jsem sice dost sebestřednej egočurák, ale nemůžu se rovnat s těma čubičkama, který na svou zeď pověsí odkaz s nějakým peprným komentem typu "Ptejte se mě! Protože vás zajímám! Tak dělejte, vy píče! Jako haló?"
A pak se teda ze zvědavosti kouknu na jejich zeď, abych zjistil kolik nadrženejch blbečků je ochotnejch se ptát nějaký attention whore na pubescentní píčoviny. Nějakej idiot se najde vždycky, ale "vtipnější" bejvaj odpovědi. Podle mého dlouhodobého sociologického průzkumu (muhehe) ty samý flundry, který tak toužej po dotazech vypatlanejch blbečků, odpovídaj na jakoukoliv otázku jen trochu zavánějící intimitou s takovou neurčitostí, že mě jejich motivace dělat ze sebe kundu na internetu nedává už vůbec žádnej smysl.
Ve většině případů nejsou ani schopný odpovědět na otázku, jak často mají sex ("Chichichi... to vás nemusí zajímat :P"), takže moje nutkání se zaregistrovat jen proto, abych se zeptal, jestli si nechaj mrdat prdel, je pryč. Od čeho teda kurva ty stránky jsou?! Já už vážně ničemu nerozumim.
Jestli vás baví jenom ten fakt, že někdo věnuje čas tomu zeptat se vás na kokotinu, stoupněte si s cigárem před hlavák a nechte se vyslýchat od dealerů komunikačních společností, pojišťováků, křesťanů s letákama nebo smažek sockujících drobný a cigáro, a nezasírejte mi kurva kyberprostor.
"Prosím vás, slečno, neměla byste nějaký drobáky?"
"Chichichi...možná jo a možná ne! :P"
A pak se teda ze zvědavosti kouknu na jejich zeď, abych zjistil kolik nadrženejch blbečků je ochotnejch se ptát nějaký attention whore na pubescentní píčoviny. Nějakej idiot se najde vždycky, ale "vtipnější" bejvaj odpovědi. Podle mého dlouhodobého sociologického průzkumu (muhehe) ty samý flundry, který tak toužej po dotazech vypatlanejch blbečků, odpovídaj na jakoukoliv otázku jen trochu zavánějící intimitou s takovou neurčitostí, že mě jejich motivace dělat ze sebe kundu na internetu nedává už vůbec žádnej smysl.
Ve většině případů nejsou ani schopný odpovědět na otázku, jak často mají sex ("Chichichi... to vás nemusí zajímat :P"), takže moje nutkání se zaregistrovat jen proto, abych se zeptal, jestli si nechaj mrdat prdel, je pryč. Od čeho teda kurva ty stránky jsou?! Já už vážně ničemu nerozumim.
Jestli vás baví jenom ten fakt, že někdo věnuje čas tomu zeptat se vás na kokotinu, stoupněte si s cigárem před hlavák a nechte se vyslýchat od dealerů komunikačních společností, pojišťováků, křesťanů s letákama nebo smažek sockujících drobný a cigáro, a nezasírejte mi kurva kyberprostor.
"Prosím vás, slečno, neměla byste nějaký drobáky?"
"Chichichi...možná jo a možná ne! :P"
úterý 24. září 2013
Porno není fikce
Odmítám věřit tomu, že pornografie je pouhou "pohádkou pro dospělý", jak se tak říká. Většina lidí si neuvědomuje to utrpení, jenž prožívají oni aktéři během každodenních situací. Celý Los Angeles a Miami, a vůbec většina světa, je plný nešťastnejch paniček v domácnosti, který prostě potřebujou po tom instalatérovi opravit kapající kohoutek, ale místo toho se dočkaj jenom vyprášenýho kožichu.
Je až k pláči, kolik vyhladovělých slečen si s nadšením objedná klobásovou pizzu, ale ve výsledku ji ani nestihnou ochutnat. Čeká je pouze dezert, a studená klobásová pizza je vskutku odporná. Nezapomínejme ale i na trpící a choré lidi v nemocnicích po celém světě, kteří nutně potřebují lékařskou péči, avšak stávají se oběťmi těch zkurvenejch nadrženejch sestřiček, který s největší pravděpodobností ani nestudovaly na zdrávce.
Je mi až smutno z toho, kolik takových monster běhá po planetě. Světová ekonomika, tradiční řemesla, většina služeb a dokonce i školství, zemědělství a armáda jsou díky nim ve stále větší prdeli. Zamyslete se nad tím, až uvidíte otřesné záběry análního gapingu ze Sýrie.
Je až k pláči, kolik vyhladovělých slečen si s nadšením objedná klobásovou pizzu, ale ve výsledku ji ani nestihnou ochutnat. Čeká je pouze dezert, a studená klobásová pizza je vskutku odporná. Nezapomínejme ale i na trpící a choré lidi v nemocnicích po celém světě, kteří nutně potřebují lékařskou péči, avšak stávají se oběťmi těch zkurvenejch nadrženejch sestřiček, který s největší pravděpodobností ani nestudovaly na zdrávce.
Je mi až smutno z toho, kolik takových monster běhá po planetě. Světová ekonomika, tradiční řemesla, většina služeb a dokonce i školství, zemědělství a armáda jsou díky nim ve stále větší prdeli. Zamyslete se nad tím, až uvidíte otřesné záběry análního gapingu ze Sýrie.
čtvrtek 13. června 2013
Ukaž kozy (pokud nemáš co říct)
Původně jsem chtěl dneska urážet holky, co maj jako profilovou či úvodní fotku jenom svůj výstřih, ale pak jsem si uvědomil, že bych tím ztratil značnou část svejch followers na twitteru. Já mám vůbec k výstřihům hrozně ambivalentní vztah. Na jednu stranu miluju prsa (na žebříčku toho, co mám na planetě Zemi nejradši zabírají druhé a třetí místo hned po koťátkách), na druhou stranu mám pocit, že když má holka potřebu vyvalovat kozy víc než je třeba, snaží se upoutat pozornost na svoje tělo, protože zbytek její osobnosti stojí za píču. Navíc nemám rád tu manipulaci s primitivními mužskými mozečky na úrovni primárních fyzických potřeb.
A jakoby toho nebylo málo, i v případě částečného veřejného vystavování znaků plodnosti platí dvojí metr. Když vyleze holka s výstřihem mezi lidi, mužská populace aplauduje a ostatní ženy tiše závidí, pokud je co. Ale když já vlezu do přeplněný tramvaje s napůl staženejma kalhotama, aby byla moje masivní erekce také odhalena jen z části, hned mě všichni označí za perverzního úchyla a sociopata. A navíc taky všichni neomaleně čumí, jakoby nevěděli, že mám oči na ksichtě.
A jakoby toho nebylo málo, i v případě částečného veřejného vystavování znaků plodnosti platí dvojí metr. Když vyleze holka s výstřihem mezi lidi, mužská populace aplauduje a ostatní ženy tiše závidí, pokud je co. Ale když já vlezu do přeplněný tramvaje s napůl staženejma kalhotama, aby byla moje masivní erekce také odhalena jen z části, hned mě všichni označí za perverzního úchyla a sociopata. A navíc taky všichni neomaleně čumí, jakoby nevěděli, že mám oči na ksichtě.
středa 12. června 2013
Projevy studijního čůráctví
Chtěl bych bejt takovej ten nekompromisní alfa-samčí borec, co přijde na zkoušku a vyřvává na chodbě, jak se hrozně neučil, jak na to děsně tvrdě sere a jak neměl čas, protože se hrozně vožral či prováděl jiný testosteronový aktivity. Takhle nějak podobně jsem se choval na střední, od tý doby uplynulo dost času a dneska už jenom sedim doma, střídavě se učim a hraju xbox a občas někoho urazim na sociální síti. Bohužel už nikdy nebudu takovej frajer. Ale pořád můžu začít nosit tílko nebo si nechat potetovat krk.
Holky nejsou tak tvrdý, ty před zkouškama na chodbě jenom fňukaj jak malý pipiny. S tímhle před-zkouškovým naříkáním jsem přišel na dvě zajímavé souvislosti:
Za prvé: čim víc omílaj to, že nic neumí, tim spíš vzrůstá pravděpodobnost, že danou látku umí a že dostanou relativně dobrou známku, jejich naříkání je tedy jenom prachsprostá snaha o získání pozornosti (v internetovém slangu se tomuto krásnému fenoménu říká "attention whores").
Za druhé: čim teatrálnější, afektovanější a otravnější hlas, tim větší píča.
To je bohužel jedna z nevýhod studia, že občas přijdete do styku s lidmi, a tím nemyslím on-line, ale normálně, fyzicky, face-to-face. Jak odporné. A vlastně je to i jedna z nevýhod chození do práce... a na nákup... nebo do hospody. Jděte do hajzlu.
Holky nejsou tak tvrdý, ty před zkouškama na chodbě jenom fňukaj jak malý pipiny. S tímhle před-zkouškovým naříkáním jsem přišel na dvě zajímavé souvislosti:
Za prvé: čim víc omílaj to, že nic neumí, tim spíš vzrůstá pravděpodobnost, že danou látku umí a že dostanou relativně dobrou známku, jejich naříkání je tedy jenom prachsprostá snaha o získání pozornosti (v internetovém slangu se tomuto krásnému fenoménu říká "attention whores").
Za druhé: čim teatrálnější, afektovanější a otravnější hlas, tim větší píča.
To je bohužel jedna z nevýhod studia, že občas přijdete do styku s lidmi, a tím nemyslím on-line, ale normálně, fyzicky, face-to-face. Jak odporné. A vlastně je to i jedna z nevýhod chození do práce... a na nákup... nebo do hospody. Jděte do hajzlu.
úterý 11. června 2013
Nehmotnej Hitler
Včera jsem koukal na děsně esoterickej a epickej dokument o plameňácích. Věděli jste, že když malinký roztomilí plameňáčci lezou do slaný vody, utvoří se jim na nožičkách taková hnusná krusta, kvůli který pak nemůžou migrovat s ostatníma kamarádama plameňákama, a plácaj se s těma těžkejma obalenejma nožičkama opuštěný v bahně, padaj na zobák a trpí, dokud neumřou? Matka příroda je pěkně vychcaná, krutá svině. Takovej nehmotnej Hitler.
Daleko humánnější by bylo, kdyby byli pěstovaný ve velkochovu, kde by měli svoje miniaturní klícky a dostávali vydatnou stravu plnou steroidů. Potom by se hromadně povraždili, opracovali a rozvezli do supermarketů, kde bychom si je mohli koupit a sníst. Nenatáčely by se o tom žádný dokumenty, který by mě zbytečně rozesmutňovaly, ale měl bych jistotu, že neměly krusty na nožičkách a nechcíply někde v bahně. A navíc bych se dobře nažral. Takovej konzumní Hitler.
Daleko humánnější by bylo, kdyby byli pěstovaný ve velkochovu, kde by měli svoje miniaturní klícky a dostávali vydatnou stravu plnou steroidů. Potom by se hromadně povraždili, opracovali a rozvezli do supermarketů, kde bychom si je mohli koupit a sníst. Nenatáčely by se o tom žádný dokumenty, který by mě zbytečně rozesmutňovaly, ale měl bych jistotu, že neměly krusty na nožičkách a nechcíply někde v bahně. A navíc bych se dobře nažral. Takovej konzumní Hitler.
pondělí 10. června 2013
Drogový filosof
Čim jsem starší, tim jsou ty kocoviny horší a horší. Třeba dneska jsem se v poledne vzbudil a cejtil se jak úplný hovno, a to už jsem dva tejdny nic nechlastal. Kde jsou ty časy, kdy nám v patnácti stačil jeden krabicák ve dvou lidech a byli jsme šťastní, opilí a druhý den funkční. Dneska po pořádný kalbě nejsem schopnej druhej den vstát z postele a zformulovat smysluplnou větu.
Což mě přivádí na myšlenku, že kocovina není nic jinýho, než prachobyčejnej dojezd, to jen pohodlná lidská společnost si jej přejmenovala - společensky akceptovatelná droga přece nemůže způsobovat něco tak odpornýho, jako je drogovej absťák, fuj! Dáme tomu několik roztomilejch názvů, jako například kocour, opice a vůbec polovina zoologický zahrady, a budeme do sebe každej víkend vědomě futrovat legální substance, aniž bychom cítili jakoukoli vinu, jupí! Pravda je ovšem taková, že ve svý podstatě neni velkej rozdíl mezi party zombíkama ploužícíma se v neděli ráno domů z hospody a roztěkanou smažkou po třídenní jízdě na hlaváku. To jenom povrchní a pokryteckej pohled na svět nám brání to vidět, bipolární rozdělení toho co je dobrý a špatný se banalizuje a ospravedlňuje "legalitou" a ignorantstvím.
Já osobně bych si mejdan užil daleko víc, kdybych si na baru za večer mohl dát dvě piva a něco málo aspoň trochu kvalitního kokainu. Nedělal bych takovej bordel a ostudu, výjimečně bych si pamatoval co se dělo, byl bych víc uvolněnej a hlavně by mi druhej den v hlavě nelítaly hřebíky. Ono to neni takový sci-fi, jak se na první pohled zdá, v Anglii má u sebe každej druhej sedmnáctiletej fakan půl gramu MDMA a přijde jim to úplně normální, a opravtě mě jestli se pletu, ale nevypadá to, že by to na jejich společnost mělo nějakej negativní vliv. Snad možná jenom ta jejich šílená kuchyně, ale za to nejspíš může Thatcherová. A občas někomu někdo uřízne hlavu mačetou. Big deal.
Mimochodem, víte jak se říká dojezdu u LSD? Nijak, protože po LSD žádný nejsou.
Což mě přivádí na myšlenku, že kocovina není nic jinýho, než prachobyčejnej dojezd, to jen pohodlná lidská společnost si jej přejmenovala - společensky akceptovatelná droga přece nemůže způsobovat něco tak odpornýho, jako je drogovej absťák, fuj! Dáme tomu několik roztomilejch názvů, jako například kocour, opice a vůbec polovina zoologický zahrady, a budeme do sebe každej víkend vědomě futrovat legální substance, aniž bychom cítili jakoukoli vinu, jupí! Pravda je ovšem taková, že ve svý podstatě neni velkej rozdíl mezi party zombíkama ploužícíma se v neděli ráno domů z hospody a roztěkanou smažkou po třídenní jízdě na hlaváku. To jenom povrchní a pokryteckej pohled na svět nám brání to vidět, bipolární rozdělení toho co je dobrý a špatný se banalizuje a ospravedlňuje "legalitou" a ignorantstvím.
Já osobně bych si mejdan užil daleko víc, kdybych si na baru za večer mohl dát dvě piva a něco málo aspoň trochu kvalitního kokainu. Nedělal bych takovej bordel a ostudu, výjimečně bych si pamatoval co se dělo, byl bych víc uvolněnej a hlavně by mi druhej den v hlavě nelítaly hřebíky. Ono to neni takový sci-fi, jak se na první pohled zdá, v Anglii má u sebe každej druhej sedmnáctiletej fakan půl gramu MDMA a přijde jim to úplně normální, a opravtě mě jestli se pletu, ale nevypadá to, že by to na jejich společnost mělo nějakej negativní vliv. Snad možná jenom ta jejich šílená kuchyně, ale za to nejspíš může Thatcherová. A občas někomu někdo uřízne hlavu mačetou. Big deal.
Mimochodem, víte jak se říká dojezdu u LSD? Nijak, protože po LSD žádný nejsou.
neděle 9. června 2013
Zdravá Vagína
V novém čísle časopisu Zdravá Vagína: In & Out ze světa šoubyznysu aneb Všechno co jste chtěli vědět o celebritách a dalších stupidních mrdkách! Módní gestapo, reklamy na předraženou kosmetiku, tipy jak nebejt tlustá píča a jak se neoblíkat jako blbá kráva, a mnohé další životně důležité informace jenom pro vás! Doporučíme Vám, jaké biomrkve kde nakupovat, abyste si udrželi linii, protože určitě žerete hovna! Spousta barevnejch obrázků a málo textu, abyste si nezapařili ty vaše debilní hlavičky!
OUT
Tento týden dostává OUT Avril Laviňová, jelikož si bude brát zpěváka Nickelback. To už je sama o sobě píčovina jak drát, ještě horší je, že před pár lety dala kopačky zpěvákovi Sum 41, údajně kvůli tomu, že měl "problémy s braním kokainu". Osobně teda nechápu, jak s tim může mít někdo problém. Stačí udělat jakous takous lajnu, srolovat bankovku nebo vzít brčko, a sát rypákem jak debil dokud se vám nerozpůlí hlava. Každopádně zpěvák Nickelback problémy s braním kokainu evidentně nemá, ale i tak má kurevsky daleko k tomu bejt skejtr boj.
IN
Kapela Nightwork! Tento bezpochyby klenot české hudební scény je to nejlepší, co může česká kultura nabídnout. Svědčí o tom i jejich nově avizované album s názvem "Čauki Mňauki" a videoklip k singlu, který kapela natáčela v krojích s Ondřejem Soukupem. Osobně si nedovedu představit nic krutopřísnějšího, snad jen letošní vystoupení Kabátů na festivalu Rock for People. A to ani nejsem žádná mladičká píča, která ždíme kalhotky pokaždý, když vidí Dyk. Nightwork prostě jedou, posunují hranice umění a hudby co nejdál to jde, takhle talentovaná kapela vzniká jednou za dekádu. A já o tom něco vim, tak trochu do toho dělám a dost se v tom vyznám.
Bořivoj Blána, redaktor rubriky OnaDnes
OUT
Tento týden dostává OUT Avril Laviňová, jelikož si bude brát zpěváka Nickelback. To už je sama o sobě píčovina jak drát, ještě horší je, že před pár lety dala kopačky zpěvákovi Sum 41, údajně kvůli tomu, že měl "problémy s braním kokainu". Osobně teda nechápu, jak s tim může mít někdo problém. Stačí udělat jakous takous lajnu, srolovat bankovku nebo vzít brčko, a sát rypákem jak debil dokud se vám nerozpůlí hlava. Každopádně zpěvák Nickelback problémy s braním kokainu evidentně nemá, ale i tak má kurevsky daleko k tomu bejt skejtr boj.
IN
Kapela Nightwork! Tento bezpochyby klenot české hudební scény je to nejlepší, co může česká kultura nabídnout. Svědčí o tom i jejich nově avizované album s názvem "Čauki Mňauki" a videoklip k singlu, který kapela natáčela v krojích s Ondřejem Soukupem. Osobně si nedovedu představit nic krutopřísnějšího, snad jen letošní vystoupení Kabátů na festivalu Rock for People. A to ani nejsem žádná mladičká píča, která ždíme kalhotky pokaždý, když vidí Dyk. Nightwork prostě jedou, posunují hranice umění a hudby co nejdál to jde, takhle talentovaná kapela vzniká jednou za dekádu. A já o tom něco vim, tak trochu do toho dělám a dost se v tom vyznám.
Bořivoj Blána, redaktor rubriky OnaDnes
sobota 8. června 2013
Manifest nenávisti na sociálních sítích
Vážně přemejšlim o tom podstoupit informační detox a zakázat si na nějakej čas zpravodajský servery. Novinky.cz jsem si zakázal už dávno, stejně jako všechny ostatní pseudozpravodajský mrdky, ale bohužel ve mně převládá to nutkání mít alespoň trochu přehled o tom, co se děje. A pak za to platím vlastním sebenasráním kvůli úrovni internetový žurnalistiky, nemluvě o výblitkách naprosto vypatlanejch diskutérů. Většinu času to neřešim, docela se tou demencí dokážu i pobavit, ale občas mám pocit, že mi jen při pohledu na hlavní stránku mozkový buňky páchaj sebevraždu.
Podobnej bitch jsem si na sebe upletl na Facebooku. Mám v přátelích lidi, s kterejma si s největší pravděpodobností nikdy nebudu mít co říct, ale baví mě pozorovat jejich debilitu. A pak mám jednou blbej den, dojde mi tabák, mám průjem nebo dokonce musím vstát z postele, a podstupuju neuvěřitelnou zkoušku trpělivosti, během který se přemáhám, abych někomu neokomentoval status stylem:
"Drž už kurva hubu, ty afektovaná, ufňukaná, stupidní píčo. Divím se, že ses při svý debilitě ještě neudusil/a zubním kartáčkem."
Přeji Vám krásně vymrdané odpoledne.
Podobnej bitch jsem si na sebe upletl na Facebooku. Mám v přátelích lidi, s kterejma si s největší pravděpodobností nikdy nebudu mít co říct, ale baví mě pozorovat jejich debilitu. A pak mám jednou blbej den, dojde mi tabák, mám průjem nebo dokonce musím vstát z postele, a podstupuju neuvěřitelnou zkoušku trpělivosti, během který se přemáhám, abych někomu neokomentoval status stylem:
"Drž už kurva hubu, ty afektovaná, ufňukaná, stupidní píčo. Divím se, že ses při svý debilitě ještě neudusil/a zubním kartáčkem."
Přeji Vám krásně vymrdané odpoledne.
pátek 7. června 2013
POZOR! ACHTUNG! CAPS LOCK!
Následující zpráva je zaručeně pravdivý hoax, který se stal známé bývalého spolubydlícího bratrance synovce bratra mé matky.
Před několika týdny si dotyčná sedla v kině na něco píchajícího na sedadle. Když vstala, zjistila, že se jedná o vzácný druh hada, který jen tak pro prdel kouše do špiček banánů, aby je otrávil.
Při cestě domů stopem ji nabral podivný muž. Když zastavil, aby se vysral, dotyčná zpanikařila a ujela jeho autem až do města. Při prohlídce kufru našla sbírku nožů, škrtící strunu, bazuku a gumové kuře.
To ale není vše! Před vchodem do svého domu spatřila bizarní výjev: muže se zaseknutou hlavou v kontejneru na plasty znásilňovaného ženou s připínacím dildem, která se mimo jiné proslavila sušením čivav v mikrovlnné troubě.
Kontrolní středisko zaznamenalo v poslední době mnoho podobných případu v mnoha městech po celé republice. Žádáme Vás, abyste tuto zprávu podali co nejvyššímu počtu vašich blízkých, přátel i známých, které tak upozorníte na toto nebezpečí.
Děkujeme.
PhDr. Zbyněk Smíšek & Dr. Dre
Před několika týdny si dotyčná sedla v kině na něco píchajícího na sedadle. Když vstala, zjistila, že se jedná o vzácný druh hada, který jen tak pro prdel kouše do špiček banánů, aby je otrávil.
Při cestě domů stopem ji nabral podivný muž. Když zastavil, aby se vysral, dotyčná zpanikařila a ujela jeho autem až do města. Při prohlídce kufru našla sbírku nožů, škrtící strunu, bazuku a gumové kuře.
To ale není vše! Před vchodem do svého domu spatřila bizarní výjev: muže se zaseknutou hlavou v kontejneru na plasty znásilňovaného ženou s připínacím dildem, která se mimo jiné proslavila sušením čivav v mikrovlnné troubě.
Kontrolní středisko zaznamenalo v poslední době mnoho podobných případu v mnoha městech po celé republice. Žádáme Vás, abyste tuto zprávu podali co nejvyššímu počtu vašich blízkých, přátel i známých, které tak upozorníte na toto nebezpečí.
Děkujeme.
PhDr. Zbyněk Smíšek & Dr. Dre
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky
(
Atom
)